Nikdo nečekal nic
Ve dvaceti třech jsem jezdil na popelářském voze v Ostravě. Ne jako životní plán — jako práce, která byla po ruce, když škola nedopadla a firma s mystery shoppingem uživila tak akorát benzín. Jediný problém, který jsem tehdy měl, bylo, že nemám prachy na sobotní párty. Dnes vím, že to byl nejlepší start, jaký jsem mohl dostat: nic mi nebylo dáno a nikdo ode mě nic nečekal.
Nástěnka z roku 2012
Rok předtím jsem si po zhlédnutí dokumentu The Secret vylepil na zeď 38 obrázků. Auta, domy, Vegas, Formule 1. Většina lidí se tomu smála. Já jsem ji měl před očima každý den a nevěděl, jak se k tomu dostat. Zpětně je to jednoduché: nástěnka nedělá nic. Ale dělá to, že když přijde příležitost, poznáš ji.
Anglie: sklad, ne kancelář
V roce 2016 jsem odjel do Manchesteru a začal ve skladu — s paleťákem, ne s titulem. Logistika mě chytla tím, že je poctivá: buď to zboží odjede, nebo neodjede, a každý ráno vidíš, co jsi udělal. Za dva roky jsem se naučil víc než za tři roky zkoušení vysoké školy.
Rohlík, Sportisimo, Grizly
Zpátky doma přišel e-commerce: Rohlík, pak tři a půl roku ve Sportisimu — reporting a BI logistiky, dvě distribuční centra a nakonec projekt nového logistického centra včetně stěhování. Pak Grizly jako Head of Logistics. Každé místo mě naučilo jednu věc: v Rohlíku, že být nejlepší nestačí, když to nikdo nevidí; ve Sportisimu, co znamená velký projekt; v Grizly, co znamená mít sklad na vlastní zodpovědnost.
Prosinec 2020
Uprostřed toho všeho přišel nejtemnější bod: čelil jsem sebevraždě a neskočil jsem. Nepíšu to pro efekt. Píšu to, protože to mě definovalo víc než všechno ostatní na téhle stránce — a protože o tom mladí kluci, kteří „všechno zvládají“, nikde nečtou. Od té doby to neskrývám a mluvím o tom nahlas. Tady ↗
Commarec, 2024
V září 2024 jsme založili Commarec — butikové poradenství a interim řízení skladů. Navrhneme, provedeme, dotáhneme. Za dva roky přes sedmdesát klientů, tým, který vědomě neškáluju, a dvě věci, které z toho rostou: platforma Entira a Academy, protože učit lidi je jediná věc, kterou dělám bez „ale“. Dvanáct let po nástěnce. Cesta je cíl — a tohle je ta cesta.