V březnu 2020 se zastavil svět, který se pod hrozbou nového viru doslova zahalil do roušky strachu. Nejen naší zemi zasáhl několikatýdenní lockdown, který samozřejmě postihl také Sportisimo. Teď nechci psát o Covidu a všech opatřeních, které jsme pro naše lidi zaváděli nebo o tom, jak jsem se ocitl v kancelářích úplně sám.
Jak to zasáhlo naše sklady v Rudné u Prahy.
Kapacity hal jsme řešili ještě před krizí. Zaplněnost se pohybovala mezi 80 % – 95 %. Já osobně si myslím, že maximální zaplněnost by neměla překročit 80 %. Je to z důvodu toho, že sklad musí dýchat. Zboží se přeskladňuje dolů do pickovacích pozic, následně probíhá konsolidace a poté putuje zpátky nahoru do stock pozic. V distribučním centru musí být prostor pro příjem, ale také pro expedici. Sklad Sportisima se musí dynamicky upravovat během celého roku, řešíme různé artikly v různách sezónách.
Jak asi tušíte, bylo to už tak hodně náročné a do toho přišel zmiňovaný lockdown. Prodejny se zavřely, zaměstnanci nemohli do práce, lidi přestali nakupovat. Nové zboží nám stále chodilo, ale tok ze skladu se zastavil. Logicky to nemohlo dopadnout dobře. Zaplněnost našich 3 skladů začala atakovat 100 %. Ale to není všechno.
2x ročně měníme sortiment na prodejnách a je to klíčové období pro celou firmu. Běžně se řídíme harmonogramem, který připravujeme několik týdnů. Nyní jsme se všichni ocitli v situaci, kterou jsme neznali a dle mého názoru jsme zazmatkovali. Chtěli jsme reagovat rychle, připravit se na znovuotevření našich filiálek. Rozhodlo se, že celé stahování zásoby z prodejen urychlíme. V tu chvíli celý harmonogram skončil v koši a na scénu dorazil chaos. V ten moment se sklady naplnily na 126 % a my začali zběsile hledat externí místo, kde uložíme část mrtvé zásoby.
Možná jsme to mohli celé udělat lépe, ale jak se říká: „Po bitvě je každý generál.“ Koneckonců já tu situaci vlastně vidím dost pozitivně. Ostatní oddělení se začala více zajímat o logistiku. Najednou bylo všem jasné, že bez logistiky nebude prosperovat nikdo. Proto jsme začali hledat řešení, jak z toho ven.
Jako první nás napadlo napumpovat peníze do stávajících provozů.
Plánovali jsme, že přidáme dopravníky, vestavby, vyměníme software. Dokonce jsme připravili projekt. Pak ale přišla otázka dalších skladů. Bylo nám jasné, že to neskončí u tří budov. Část zboží jsme měli v externím skladu a teoreticky jsme tedy měli 4 pobočky. Problém byl v tom, že už v té době nebyly volné skladovací prostory okolo Prahy, které bychom si mohli dále pronajímat. Přesto jsme projekt automatizace stávajících provozů brali vážně a chtěli do něj jít.
Ze zvědavosti jsme požádali experty z Colliers, kteří nabízejí poradenské služby v oblasti komerčních nemovitostí a investičního managementu, zda existuje místo, kde bychom mohli postavit logistické centrum na míru potřeb Sportisima. Potřebovali jsme pozemek, kde půjde postavit alespoň 60 000 m2. Parametr rozlohy (m2) pro nás ale nebyl klíčový, důležitější byl parametr objemu (m3), tudíž jsme hledali lokalitu, kde nám nabídnou vyšší světlou výšku, než je standard trhu.
V celé republice byly pouze 4 lokality, všechny byly na Moravě a 2 v Ostravě.
Nebylo to tedy vůbec o tom, že jsme hledali místo, které by nám snížilo mzdové náklady. Na naše týmy v Rudné jsme hrdí a mrzí nás, že se nám nepovedlo najít lokalitu v blízkosti Prahy, aby mohli pokračovat s námi. Nicméně je to tak, jak to je a my jsme začali jednat s developery, začali jsme počítat návratnosti a velmi záhy jsme přišli na to, že to dává smysl. Několik týdnu jsme řešili menší nebo větší trable. Měli intenzivní dialogy s akcionáři. Vybírali jsme tu nejlepší lokalitu. Hledali jsme poradce, kteří by nám pomohli s celým projektem. Nakonec vše klaplo a s Alexem a Martinem jsme se pustili do realizace největšího projektu v historii Sportisima.