Když se ohlédnu zpátky, tak pro mě to byl skvělý rok. Užil jsem si ho. Nebyla to lehká doba, ale já se vždy snažím najít na věcech to pozitivní. Proto bych rád pár řádků věnoval právě uplynulému roku.
Můj rok 2021 začal až 4.1. v 8:00. To byl můj appointment u psychiatričky. Byly mi předepsané medikamenty a já je začal užívat. Nebudu lhát, bál jsem se. Slyšel jsem hodně zvěstí o antidepresivech, jak vám změní osobnost. Například jsem se obával, že budu muset nechat práci, že nebudu mít chuť na sex nebo přestanu být empatický a stane se ze mě robot. Naštěstí se nic z toho nestalo, ba naopak. Hodně se mi ulevilo od vnitřního pnutí, které nemělo žádné opodstatnění. Poprvé jsem poznal, jaké to je užívat si otcovství. Znovu jsem začal plně milovat svou ženu. Vrátila se mi energii do práce. Ale hlavně moje hlava najednou byla schopna začít řešit příčiny problémů, a ne problémy samotné.
Zkušenost s psychoterapií jsem měl již před užíváním prášků, ale nikam to moc nevedlo.
Po pár týdnech užívání jsem najednou byl schopen vést dlouhé dialogy. S pomocí psycholožky jsem kousek po kousku odkrýval svou osobnost. Snažil jsem se pochopit, kdo jsem a jaká je má role. Zjistil jsem zajímavé věci. Ujasnil jsem si svou roli otce, manžela, manažera, kolegy, syna, kamaráda. V každé poloze jsem malinko jiný, ale dnes mě to už netrápí. Nehraji divadlo, ale v každé roli můžu působit jinak. Pro spoustu lidí matoucí, pro mě normální.
Poznání jsem podpořil Hoganovou profesní psychodiagnostikou, kterou mi nabídl AS, abych se lépe zorientoval v sám sobě. Díky výsledkům a následnému výkladu jsem si uvědomil, že si můžu věřit. Ukázalo se, že perfektně zvládám stres a jsem vhodný pro práci krizového manažera. Umíte si asi představit, jaký život mi to vlilo do žil.
Pochopil jsem také, že pouze medikamenty a terapie nebudou stačit.
Cítil jsem, že mému tělu chybí radost z pohybu. Začal jsem tedy znovu běhat. A běhal jsem každý týden alespoň jednou (pokud jsem nebyl nemocný). Bydleli jsme v Košířích, které jsou super kopcovité a musím říct, že to hodně bolelo. Ale odměna za každý zdolaný kopec byla více než příjemná. Když jsem začínal, tak jsem nebyl schopen uběhnout 500 m. Postupně jsem zvládal více a více, až jsem jednoho dne pokořil 10 km, pak se mi to povedlo ještě jednou, a dokonce v osobním rekordu 12,6 km. Celkově jsem za rok 2021 uběhl 232 km. K tomu jsem přidal 359 km sportovní chůze.
Další důležitou věcí bylo zlepšení spánku. S ženou jsme si našli režim, který vyhovuje nám všem. Chodíme spát mezi 21-22 večer, a to bez ohledu na den v týdnu. Pokud někdy přetáhneme, další den jdeme o něco dříve.
Pak jsme taky prodělali Covid-19, což bylo dost nepříjemné. Naštěstí žijeme ve skvělé době, kde vědci a pracovníci ve farmacii dokážou vymyslet vakcínu za méně než rok. Co by za to dali lidé mezi lety 1918-1920, kdy svět válcovala španělská chřipka?
V dubnu jsme absolvovali první dovolenou jako rodina.
Sofie Laura poprvé letěla letadlem a já byl poprvé v Egyptě. Řeknu vám, bylo to úžasné. Na hotelu nebyl internet, chvíli jsem měl výčitky kvůli práci. Díky tomu, že jsem byl donucen neřešit práci, tak jsem si jí užil jak nikdy. Neskutečně jsem si odpočinul a načerpal tolik potřebné energie. Byl to dokonale strávený čas s mou milující rodinou.
S Markét jsme na naše výročí měli zase rande. Malá měla už nějaký čas chůvu, která nám jí hlídala večer. My jsme tak mohli na skvělou večeři do restaurace V Zátiší. Od té doby se to stalo ještě párkrát, protože naše malá princezna umí v roce a půl přespat u obou babiček. Je to naše šikula a jsem na ní hrdý.
V létě jsme jsme se fotili, když náš rodinný fotograf Martin dorazil do Prahy, aby nám udělal jedinečné snímky. Bylo pár týdnů do stěhování a my chtěli mít vzpomínku. A díky situaci s pandemií máme dost unikátní fotky. Pro mě osobně je velmi ikonická ta, kde sedíme na Karlově mostě, za námi je Pražský hrad a kolem nás není nikdo.
V práci jsme toho stihli více než dost.
Já si nejvíce považuji toho, že jsem měl možnost poznat kolegy z prodejní sítě. Bylo velmi obohacující strávit čas na Slovensku, ale také v naší zemi. Bohužel se nám nepodařilo uskutečnit návštěvu Rumunska. Nicméně drtivá většina se točila kolem budování našeho nového logistického centra, které bude velká paráda. A taky jsem si splnil jeden dětský sen a to, když jsme na Slovensko letěli soukromým tryskáčem. Nicméně to říkám s obrovskou pokorou, přesně tak, jak by se o splněných dětských snech mělo mluvit.
Pak přišlo stěhování do Ostravy a nový začátek ve městě, které jsem tak nenáviděl.
Nevěděli jsme, jaké to bude. Ostrava není Praha a nikdy nebude. Existovala tady určitá obava z toho, jestli se nám tady bude žít dobře. A pokud mě letos něco překvapilo, tak to byla právě Ostrava tím jaká je. Nastěhovali jsme do centra a uvědomuji si, že žijeme v bublině. Ale ta bublina je super. Máme tady vše, co potřebujeme. Komeňák (Ostravská Stromovka) 5 minut chůze. Kvalitní restaurace v okolí. Spoustu lokálních prodejců. Skvělá dostupnost MHD a pokud potřebuji na vlak, tak využívám sdílená kola nebo koloběžky. Do skladu to je 10 minut autem nebo trolejbusem. Je tam i cyklostezka, takže přemýšlím nad elektrokoloběžkou.
Po přestěhování jsme řešili otázku dalšího dítěte, a tak jsme si pořídili štěně. Trochu žertuji, dítě je v tuto chvíli u nás vyřešeno a zůstáváme u jednoho. Ale cítili jsme, že potřebujeme náš život doplnit o další element. Máme tedy malého trhače, který se jmenuje Apollo. Vybírali jsme rasu tak, aby nám vyhovoval povahou a byl skvělým parťákem pro Esel (Sofii Lauru). Nejvíce námi rezonovala rasa Čínského chocholatého psa a udělali jsme dobře. Je to skvělý pes, kterým jsme doplnili naši rodinu.
V létě jsem se rozhodl, že si založím blog. Chvíli to trvalo, ale nakonec se povedlo. Zatím se mi daří napsat článek týdně a reakce jsou v drtivé většině pozitivní. Dokonce můj příběh ovlivnil pár lidí, aby se sebou něco udělali, a to mě těší. Protože mým cílem je pomáhat. Měl jsem taky možnost natáčet 3 podcasty (SIMO, CO-LO, IMPROVIO), kde jsem také popisoval svou životní cestu.
A to už se blížíme do závěru roku. Čekali nás první pořádné Vánoce s dítětem. Měli jsme nějaké očekávání, ale to, jaké to bylo. Wow, wow. Pokud bych to měl shrnout, tak Štědrý den byl přesně takový, jako byl můj celý rok. Byl to highlight roku.
Moc si vážím toho, jaký to byl rok.
Jsem šťastný za svou rodinu, která je zdravá. Neskutečně miluji svoje dvě holky, které mi dělají život smysluplný a neustále mě vracejí na nohy. Užívám si každé minuty, kterou můžu strávit v jejich přítomnosti.
Také jsem rád za své rodiče, se kterými jsme si spoustu věcí vyříkali a máme teď ten nejlepší vztah a jsou skvělými prarodiči pro naši dceru.
Mám štěstí, že mám kolem sebe jenom úžasné lidi, ať už to jsou kamarádi nebo kolegové ve Sportisimu.
Rok 2021 byla velká jízda a já jsem chytl životní vlnu. Vlnu, na kterou jsem čekal tak dlouho. A co víc, uvědomil jsem si, že takových vln je nespočet a věřím, že existují i lepší. Já jsem odhodlaný v roce 2022 chytit další a co vy? Jdete do toho se mnou?